V České republice je brukev zeleninou s mimořádnými zdravotními účinky, která je ve stínu oblíbenější kořenové zeleniny. Přitom ve Skandinávii je nedílnou součástí kuchyně a často nahrazuje brambory. Je bohatá na vitaminy, minerály a antioxidanty, a tak nejen podporuje imunitu, ale také zpomaluje proces stárnutí. Proč zařadit tuřín do jídelníčku a jak ho připravit?
Přestože se tuřín (latinsky Brassica napobrassica) v České republice prodává ve velkých obchodech, na našich stolech se objevuje jen zřídka. Častěji se používá jako krmivo pro zvířata než jako užitečný a výživný doplněk večeře, který může úspěšně nahradit brambory. Přitom je tato zelenina vynikajícím zdrojem vitaminů a minerálních látek.
Pěstovala se již ve středověku a v dobách nedostatku potravin sloužila jako základ mnoha tradičních pokrmů. Dnes se její obliba postupně vrací – zejména v obchodech se zdravou výživou, kde je ceněna pro svou výživovou hodnotu.
Od táborové polévky k superpotravinám
V minulosti byla brukvovitá zelenina známá pod různými názvy – kedlubna, brukvovitá zelenina, brukev – a byla základní potravinou chudých lidí. Během druhé světové války se používala do polévek, paštik a pyré. Bohužel kvůli její štiplavé chuti a asociacím s válečnou chudobou ji Poláci po válce téměř úplně přestali používat.
V současné době se tuřín stává opět populárním, zejména mezi lidmi dbajícími na zdraví, tato zelenina obsahuje pouze 37 kalorií na 100 g, má nízký glykemický index a je bohatá na vitamin C a vitaminy skupiny B. Obsahuje také fosfor, draslík, hořčík, vápník a mangan a hodně vlákniny, která podporuje trávicí systém.
Brassica napobrassica má také vysoký obsah antioxidantů, které neutralizují volné radikály – látky urychlující proces stárnutí buněk. Pravidelná konzumace této zeleniny pomáhá chránit organismus před oxidačním stresem, což může mít pozitivní vliv na vzhled pokožky a celkové zdraví organismu.
Brukva dobývá Norsko svou chutí
Brukva má jedinečnou chuť, která se liší v závislosti na způsobu přípravy. Za syrova je mírně nahořklá, ale po uvaření získává jemnou sladkost připomínající směs brambor a ředkviček.
V Norsku (kde se mu říká kalrot) je důležitou součástí tradiční kuchyně, zejména v zimě. Často se podává s uzeným lososem. Přidává se také do polévek, dušených pokrmů a zeleninových nákypů. Může se také opékat s masem a bylinkami a připravit tak chuťově výrazné a vydatné pokrmy.