Nový výzkum ukazuje, že čaj funguje jako filtr a odstraňuje z vody ionty těžkých kovů. Během louhování absorbuje těžké kovy, jako je olovo a kadmium, které ulpívají na povrchu čajových lístků a zůstávají v nich.
Doba louhování čaje má velký vliv nejen na jeho chuť.
Nejnovější studii o čaji provedli vědci z Northwestern University v USA. Zjistili, že při vaření čaje fungují čajové lístky jako filtr a odstraňují z vody nebezpečné nečistoty z těžkých kovů, zřejmě tím, že se na ně chemicky vážou.
Čaj jako filtr vody
Čaj je jedním z nejoblíbenějších nápojů na světě. Jeho konzumace je spojována s různými zdravotními přínosy. V roce 2019 vědci ze Singapuru prokázali, že pijáci čaje mají vyšší mozkovou aktivitu. Ve studii provedené před rokem zase vědci z Číny a Švédska zjistili, že čaj a káva mohou chránit před vznikem mnoha kardiometabolických onemocnění, včetně cukrovky 2. typu, ischemické choroby srdeční a mrtvice. Nový výzkum ukázal, že čaj působí jako filtr a během vaření absorbuje těžké kovy přítomné ve vodě.
„Nenavrhujeme, aby všichni začali používat čajové lístky jako filtr na vodu,“ řekl Vinayak Dravid ze Severozápadní univerzity, jeden z autorů studie. – V této studii bylo naším cílem změřit schopnost čaje absorbovat těžké kovy. Dodal, že kvantifikací tohoto účinku naše práce poukazuje na dosud nepoznaný potenciál konzumace čaje jako pasivního přispěvatele ke snížení expozice obyvatelstva těžkým kovům.
Jak vysvětlil Benjamin Schindel, první autor článku, čajové lístky mají velký aktivní povrch, což je užitečná vlastnost pro adsorpci materiálu. Díky tomu jsou schopny rychle odevzdávat chutě vodě. Ukázalo se však, že jsou také dobré v pohlcování znečišťujících látek.
Čaj proti těžkým kovům
Tým vědců ve své práci zkoumal, jak různé druhy čaje a metody jeho přípravy ovlivňují adsorpci těžkých kovů. Testovány byly tyto druhy: černý čaj, zelený čaj, čaj oolong a bílý čaj. Vědci testovali také heřmánkový čaj a čaj rooibos. Zkoumali také rozdíly mezi sypaným a sáčkovým čajem.
Nejprve připravili vodné roztoky se značnou koncentrací olova a dalších kovů – chromu, mědi, zinku a kadmia. Poté roztoky zahřáli téměř k varu a různé druhy čaje v nich louhovali po různě dlouhou dobu, od několika sekund až po 24 hodin. Po vyluhování tým změřil, kolik kovů zůstalo ve vodě. Porovnáním obsahu kovů před přidáním čaje a po něm byli schopni vypočítat míru odstranění kovů z vody.
Na čajovém sáčku záleží
Po testování různých druhů čajových sáčků dospěli k závěru, že na materiálu, ze kterého je sáček vyroben, hodně záleží. Nylonové a bavlněné sáčky adsorbovaly jen malé množství škodlivin. Nejlépe si vedl sáček z celulózy.
Klíčem k účinnosti sorpčního materiálu je jeho velký povrch. Čím větší je plocha, na kterou mohou částice ulpět, tím lépe. Podle Shindla má celulóza, což je biologicky odbouratelný přírodní materiál získávaný z dřevní hmoty, větší povrch, a tedy i více vazebných míst než hladší syntetické materiály.
„Bavlněné a nylonové sáčky neodstraňují z vody prakticky žádné těžké kovy,“ přiznal Schindel. – Nylonové čajové sáčky navíc způsobují problémy, protože se z nich uvolňují mikroplasty, ale většina dnes používaných čajových sáčků je vyrobena z přírodních materiálů, jako je celulóza. Ty sice uvolňují mikročástice celulózy, ale to jsou jediná vlákna, se kterými si naše tělo poradí, dodal.
Typ čaje a doba louhování
Při porovnávání různých druhů čaje vědci zjistili, že druh čaje a stupeň mletí nehrají při adsorpci škodlivin významnou roli. Jemně mleté čajové lístky, zejména černé, adsorbují o něco více iontů kovů než celé lístky. Vědci to opět přičítají povrchu.
– Když se čajové lístky zpracovávají na černý čaj, zvrásní se a jejich póry se otevřou. Tyto vrásky a póry zvětšují povrch. Schindel vysvětlil, že drcením listů se také zvětšuje povrch, což poskytuje ještě větší vazebnou sílu.
V experimentech se však nejzřetelněji projevil jeden faktor. Doba louhování hraje rozhodující roli ve schopnosti čajových lístků adsorbovat ionty kovů. Čím delší je doba louhování, tím více nečistot se adsorbuje.
„Každý čaj, který se vaří déle nebo má větší povrch, odstraní více těžkých kovů,“ připustil Schindel. – Někteří lidé louhují čaj jen několik sekund, což má na množství kovů jen malý vliv. Avšak louhování čaje po delší dobu nebo dokonce přes noc, jako v případě ledu, odstraní většinu kovů a možná i téměř všechny kovy z vody, dodal.
Na základě svých pokusů vědci vypočítali, že šálek černého čaje vařený tři až pět minut dokáže z vody odstranit asi 15 procent olova, a to i v případě, že koncentrace olova dosáhne 10 částic na milion. Při vaření delším než pět minut se olova absorbuje více. Černý, zelený a bílý čaj snižovaly koncentraci olovnatých iontů ve vodě ve větší míře než heřmánkový, rooibos a oolong čaj, když se vařily 24 hodin. Nálev však snižoval koncentraci všech zkoumaných iontů kovů, nejen olova.
– Deset částic olova na milion je neuvěřitelně toxických. Při nižších koncentracích olova by však čajové lístky měly odstranit podobný podíl kovu, který se nachází ve vodě. Schindel zdůraznil, že hlavním limitujícím faktorem je doba louhování.
